O manipulaci

Nedávno jsem se zúčastnil online semináře „Moc a manipulace“ a od té chvíle na to musím stále myslet. Nějak se nemohu smířit s vyzněním semináře. Jde o to, že zde manipulace byla vnímána jako něco nedobrého, špatného, zlého. Jasně, výklad se zabýval hlavně otázkou partnerských tahanic při rozchodech, ale stejně…

Nejde mi to z hlavy, protože jedním z mých hlavních motivů ke studiu psychoterapie a komunikace bylo přání, abych se naučil dobře manipulovat. A když říkám dobře, myslím tím dobře jak formou, tak i obsahem a cíli. A ten seminář na mé rozhodnutí vrhal poměrně dlouhý stín. Podezření, že jsem touto volbou nasedl na loď padouchů.

Jenže ať o tom přemýšlím, jak chci, stále si trvám na svém původním plánu, a tak jsem se rozhodl otázku manipulace víc prozkoumat. Začal jsem definicí manipulace: Co to vlastně je? Wikipedie říká, že:

„Manipulace (z latinského výrazu manus, tj. ruka nebo uchopit) je v sociální psychologii a sociologii termín označující snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob. Manipulovat znamená vědomě i nevědomě používat techniky pro manipulaci s druhými lidmi ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora.“

Jestli tomu dobře rozumím, pak manipulace je jakousi technikou nebo souborem technik, kterými se snažím ovlivnit něčí myšlení a chování ve prospěch svých cílů a přání. Nikde se ale nemluví o tom, jaké jsou či mají být tyto moje cíle a přání. V obecném povědomí se jaksi implicitně předpokládá, že musí být špatné a zlé, jinak to není možné. Ale tím se trochu pokřivuje realita. Já to chápu tak, že manipulace je nástroj, něco jako třeba v medicíně injekční stříkačka. Tou mohu do těla druhého člověka (ale i do svého) vpravit látky, které ovlivní jeho fungování. Vpravené látky mohou tělu uškodit, dokonce ho zabít, ale stejně tak mu mohou pomoci k uzdravení. Volba, kterou cestou se vydám, je na mně, ale s injekční stříkačkou jako nástrojem to nemá nic společného. Ta sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. A stejně je to se všemi nástroji a technikami. Samy o sobě nejsou zlem či dobrem, prostě tu jsou. K čemu budou použity, to je na nás, to záleží na našich cílech a pohnutkách. Mimochodem, když zůstaneme u toho medicínského přirovnání, pak manipulace by spíš byla nějakým práškem, který mohu druhému nepozorovaně vhodit do jídla nebo pití a on ani nepozná, že ho pozřel. V tom je její síla i zrádnost a větší nebezpečnost. Injekční stříkačku bych přirovnal k motivaci, její použití se nedá příliš skrýt, takže se musím s druhou stranou domluvit, případně ji k použití nějak přesvědčit, něčím získat. Manipulovat mohu bez vědomí a souhlasu druhého, s motivací to není možné.

Manipulace je z tohoto důvodu velice silná, nebezpečná a zneužitelná metoda. Nicméně také efektivní a účinná. Toho jsem si plně vědom, a proto jsem chtěl věci více porozumět a šel studovat. Mým inspirátorem je Saturnin, ten geniální manipulátor, který vytvářel neobvyklé situace z vlastního potěšení, že je může prožít s ostatními. Vytvářel tak v běhu všedního života stále nové příležitosti k poznávání a objevování sebe sama pro sebe i ostatní zúčastněné. Tu Jirotkovu knihu jsem četl mnohokrát a postavu Saturnina miluji. V jistém životním období jsem si přál někoho takového potkat, později se takovým stát. Někdy mi to přišlo trochu dětinské a pošetilé, ale stejně, není to úžasná představa?

Já takto vnímám práci terapeutů a poslání terapie. V terapii se snažíme ukázat klientovi jiné pohledy na situace, ve kterých se nachází, snažíme se ho podpořit v získávání nových zkušeností, posilujeme jeho odvahu a sebeobraz. Pracujeme s tím, co mu život přináší, jaké situace přicházejí. A tak si říkám, proč jen čekat, kdy život přinese vhodnou událost? Třeba tomu jde pomoci a vytvořenou situaci lépe zacílit. Možná je i život (Bůh, Vesmír, Příroda, Zdroj nebo jak tomu říkáme) takový velký Saturnin, který si hraje se situacemi a sleduje, co uděláme. Otvírá nám stále nějaké dveře a trpělivě čeká, kdy nám to dojde. Ostatně prací s terapeutickou skupinou jsme už na půli cesty k Saturninovi. Vystudoval jsem, co jsem si přál, a jsem za to vděčný. Miluji terapii a komunikaci, mám i krásně vybavený prostor, kde bych mohl s klienty pracovat, ale nějak nemám nutkání je hledat. Spíš mě baví být mezi lidmi, povídat si s nimi a klást jim nečekané otázky, mluvit s nimi o tom, co dělají, ale z úplně jiného pohledu, než jsou zvyklí. Hrát si s jejich očekáváními a sledovat jejich reakce. A když zahlédnu nějaký ten aha-moment, mám radost. Manipuluji s nimi. Ano, dělám to a baví mě to. A proč to dělám? Okouzluje mě nesmírnost prostoru, který je v každém z nás. Každý v sobě máme obrovský palác plný zázraků a často se krčíme jen v jedné temné komůrce s pocitem, že je to všechno, že víc není, víc si nezasloužíme. Ani často nevíme, co je za dveřmi té komůrky. Když se mi poštěstí být účastníkem pootevření nějakých dveří, je to nádherný pocit. A nebudu si na nic hrát, nedělám to nezištně. Neumíte si ani představit, kolik dveří se tím otvírá ve mně, kolik si z toho odnáším já. Ostatně, může nějaký terapeut s čistým svědomím říct, že během své práce dal klientům víc, než od nich dostal?

Mnohem víc než práce s klienty, kdy se sejdeme a „děláme terapii“, mě baví povídat si s lidmi a tím rozhovorem měnit jejich pohled na svět. Proto mě víc láká a naplňuje učení a přednášení. Znáte to určitě sami, občas potkáme člověka, který v nás něco zanechá. Nejdeme k němu pro pomoc, ale on nám něčím pomůže. Nedělá terapii, on jí je. Saturnin. Možná vám to přijde jako trochu naivní a infantilní vnímání světa, a mne samotného to také párkrát napadlo. Jenže…

V roce 2018 dostala kniha Saturnin cenu Magnesia litera v kategorii Knihy 20. století podle široké veřejnosti. Překvapilo mě to, protože konkurence je opravdu veliká, a přemýšlel jsem, čím si to ta knížečka zasloužila. Došel jsem k závěru, že asi nebudu jediný, kdo miluje Saturnina, toho geniálního manipulátora, a že bude mnoho nás, kdož bychom si ho přáli potkat a nechali se zmanipulovat k lepší verzi sebe samých. Nemusíme se zrovna utápět v úzkostech, depresích či jiných psychických problémech. Prostě si „jen“ přejeme být lepší, mít bohatší život, objevovat své světy. Zdá se, že pro Saturniny je na světě dost místa a je po nich poptávka. Mám z toho radost, o mé pojetí manipulace je zájem.

P. S. Ještě mě během mých úvah o manipulaci napadla jedna věc. Jestli s tím negativním vnímáním manipulace neděláme občas nevědomky alibi samotným manipulátorům. Mohlo by to totiž vyvolávat dojem, že oni sami vlastně nejsou špatní, jen dělají špatnou věc. A když tu špatnou věc přestanou dělat, bude to v pohodě. Nebude, problém není v metodě, ale v nich.